Již před koronavirovou pandemií a současným razantním zvyšováním cen nedosahovala rozsáhlá část české společnosti na takovou odměnu za svou práci, která by pracujícím a jejich domácnostem umožnila důstojné materiální vyžití.
Lidé, kteří Minimální důstojnou mzdu v minulých letech nepobírali či se se svými příjmy pohybovali jen těsně nad ní, jsou nyní v mimořádné míře ohrožení rychlým růstem cen energií a celkovou inflací, a to i proto, že si ze svých příjmů nebyli schopni uspořit dostatek na nenadálé situace.
Jak kvůli aktuálnímu vývoji, tak pro dlouhodobější odolnost společnosti vůči podobnými krizím je proto klíčové hledat konkrétní cesty, jak mzdy, platy a další typy příjmů cíleně zvyšovat tak, aby se přinejmenším ve středně- až dlouhodobém horizontu přibližovaly hodnotě, kterou lze považovat za důstojné materiální minimum.
V případě, že se to dařit nebude, hrozí negativní důsledky jak na úrovni jednotlivců, tak v důsledku i na té celospolečenské. Společenská odolnost a politická stabilita je s důstojným zajištěním svých členů a s ní souvisejícím pocitem bazální jistoty neodmyslitelně spjatá.
Jak na to?
Princip důstojných pracovních podmínek mají stát a samosprávy možnost uplatnit všude, kde samy poptávají služby či udělují instituční či projektovou podporu. U veřejných zakázek již nyní existuje zákonná podmínka sociální odpovědnosti, závazek platit Minimální důstojnou mzdu může představovat její konkretizaci.
Proč je to důležité?
Výběr poskytovatelů služeb na základě nejnižší nabídnuté ceny, respektive tlak na nízké mzdy u grantových soutěžích a dotací mnohdy vytváří pro stát další náklady. Zejména materiální, když nakonec musí nízkých příjmy sám dorovnávat skrze dávkové systémy, jde ale i o naleptávání důvěry ve stát jako garanta spravedlnosti. Navíc se tento uplatňovaný princip často projevuje v nižší kvalitě odvedených prací s odpovídajícími následnými vícenáklady.
Obzvlášť důležité je počítat s důstojnými mzdami v programech zaměřených ekologickou transformaci a na strukturálně znevýhodněné regiony a skupiny. Pozitivním vedlejším efektem je tlak na růst mezd i tam, kde nejde o veřejné prostředky, v opačném případě naopak dochází k replikaci chudoby a sociálních nerovností.
Relevantní předpisy a dokumenty k revizi:
Stát a jeho složky mohou aktuální výši Minimální důstojné mzdy zohlednit při stanovování tabulkových platů. Zejména není akceptovatelné, aby Minimální důstojné mzdy nedosahovali zaměstnanci a zaměstnankyně s delší praxí.
Příkladem pozitivní praxe je navýšení minimální mzdy ve veřejném sektoru v USA platné od ledna 2022 ve výši 15 dolarů za hodinu, kdy došlo za účelem zaručení důstojného ohodnocení k více než zdvojnásobení oproti dosud platné nejnižší zaručené mzdě.
Veřejní zaměstnavatelé by měli jít příkladem a poskytovat svým zaměstnancům plat, ze kterého se dá solidně vyžít. Růst platů ve veřejné sféře pak může mít pozitivní dopad i na růst mezd v soukromém sektoru.
Konkrétní předpisy k revizi:
Při stanovovaní minimálních standardů odměňování je nutné zohledňovat náklady, které je možné ze mzdy pokrýt. Zákonná minimální mzda nebo nezabavitelná částka pro lidi v exekuci by měla zajistit alespoň základní potřeby.
Za tímto účelem musí nejprve ještě výrazně růst a teprve následně být pravidelně valorizována podle stanoveného pravidla. Přijetí mechanismu valorizace však zároveň nesmí sloužit k tomu, že se do budoucna skoková zvýšení dostanou mimo debatu.
Na minimální mzdu navázané zaručené mzdy by měly důstojného minima dosáhnout rychlejším tempem, a to zejména ty pro vysoce kvalifikované či celospolečensky klíčové pracující (essential workers).
Na úrovni EU aktuálně probíhá debata o směrnici, které má stanovit minimální mzdu ve všech členských zemích. V rámci EU by minimální mzdy měly zaručovat srovnatelný životní standard a účinně tak bojovat s příjmovými nerovnosti mezi jednotlivými členskými státy.
Pokud minimální mzda nebo nezabavitelné minimum nedosahuje důstojného minima, neplní svou ochrannou funkci, důsledkem je tzv. pracující chudoba vedoucí mimo jiné k zadlužování či dorovnávání nízkých mezd dávkami. Nízké nezabavitelné minimum po exekučních srážkách vytlačuje pracující mimo legální trh práce, protože si nějakým způsobem dodatečné finanční prostředky na nezbytné výdaje prostě zajistit musí.
Je již jednoznačně dokázáno, že růst nejnižších mezd nevede ke zvyšování nezaměstnanosti.
Zavedení evropské minimální mzdy skýtá šanci ke zlepšení ohodnocení práce napříč EU. Hrozí ale i riziko zakonzervování mzdových rozdílů mezi členskými státy, pokud by byla vázána jen na hladinu mezd v dané zemi a nerespektovala by princip living wage, ze kterého vychází Minimální důstojná mzda.
Relevantní předpisy a dokumenty:
Více potřebných prostředků po důstojný život by nízkopříjmovým vrstvám ponechalo daňové a odvodové odlehčení. To musí ale být bezpodmínečně spojeno s dalšími kroky zajišťujícími kompenzaci výpadků tak, aby byl dostatek financí pro stabilní, či se dokonce rozšiřující nabídku bezplatných či finančně dostupných veřejných služeb. Ty totiž k důstojnému životu lidem s nízkými mzdami dopomáhají též.
Mělo by jít o revizi daňových slev s cílem přehodnotit ty z nich, ze kterých profitují především vysokopříjmové domácnosti (a často naopak nemohou ti s nejnižšími), a vyšší daňové zatížení vysokopříjmových vrstev včetně daní majetkových či kapitálových. Stanovení míry daňové progrese se může odvíjet od výpočtu Minimální důstojné mzdy jako hranice pro vůbec či málo daněný příjem.
Daňový systém může pro zajištění důstojného ohodnocení, ale i zajištění celkové společenské spravedlnosti sehrávat klíčovou roli, zatím je ale v tomto ohledu spíše mimo centrum pozornosti, ačkoli ve svém stávajícím nastavení situaci pro nízkopříjmové spíše zhoršuje.
Relevantní opatření:
Stát může buď garantovat stávající, nebo ještě lépe dále rozšiřovat bezplatné či cenově regulované veřejné služby (např. v oblastech zdravotnictví, dopravy nebo kultury), a přispět tak k důstojnému životu nezávisle na příjmu z práce. Zejména v oblasti bydlení je přijmout regulaci a začít vystupovat jako aktér na trhu mimořádně urgentní.
Na nejnižší příjmové vrstvy také nejvíc dopadá zdanění spotřeby prostřednictvím DPH na základní potřeby, protože největší podíl svého příjmu bezprostředně spotřebovávají. Snížení sazby u nejdůležitějšího zboží a služeb je tak další z věcí, které přispívají k materiálně důstojnému životu, a to zejména v období vysoké inflace.
Důstojné zajištění všech základních potřeb se nemusí nutně konat pouze prostřednictvím rapidního růstu mezd. Růst mezd odpovídající aktuálnímu růstu nákladů (bydlení, energie) není pro řadu zaměstnavatelů realistický, dostupnost veřejných služeb ho může pružněji a uspokojivěji kompenzovat. Řešení na úrovni jednotlivce, který se snaží co nejlépe zaopatřit na volném trhu, mohou růst cen v konečném efektu dokonce kontraproduktivně pohánět, jak se to aktuálně děje kupříkladu na trhu s bydlením.
V mnoha případech by rozšíření veřejných služeb mohlo mít i další pozitivní efekty (např. nahrazení individuální automobilovou dopravy veřejná doprava přispívá též k boji s klimatickou krizí a zvyšuje kvalitu života ve městech).
Dávky, která mají v dávkovém systému sehrávat roli náhrady mzdy, musí umožnit přinejmenším pokrytí základních výdajů, v lepším případě důstojné materiální minimum a v ideálně dovolit zachování dosavadního životního standardu.
Celá řada dávek sehrává v sociálním systému roli náhrady mzdy – ať již jde o situaci nemoci, dočasné ztráty příjmu, péči o dítě na plný úvazek apod. Nejistota vznikající tím, že v běžných životních situacích jako při nemoci příjem vypadne, má negativní dopady jak na jedince a jejich domácnost, tak je také považována za jednu z příčin politické radikalizace.
To je zvlášť podstatné v kontextu rostoucího tlaku na flexibilitu na trhu práce a očekávaných dopadů technologických a dalších změn, kdy se fáze krátko- až střednědobé nezaměstnanosti, potažmo rekvalifikace stanou běžnou součástí kariéry. Je doloženo, že dostatečná podpora umožňuje i lepší uplatnění při návratu na trh práce tím, že člověk může počkat na nabídku odpovídající jeho kvalifikaci, zkušenostem a nabízející odpovídající mzdové zařazení.
Konkrétní nástroje k revizi:
Adekvátní reakce na příchod uprchlíků z Ukrajiny zabraňující mzdovému dumpingu
Lidé v nouzi jsou často ochotni přijímat horší pracovní podmínky, pracovat za nižší mzdy nebo delší pracovní dobu. Jsou také obvykle ve slabší pozici vyjednávat o dodržování základních práv. Pokud nebudou chráněni, bude to mít negativní dopady nejen na samotné zahraniční zaměstnance (chudoba, prostorová segregace, aj.), ale vysoce pravděpodobně to povede i ke zvýšení napětí ve společnosti. Zkušenost, že nově příchozí snižují pro všechny lidi na podobných pozicích standardy toho, co je běžné, vede k růstu k protiimigračních nálad.
Konkrétní opatření:
Poskytovatel webu NaZemi.cz | kód a ilustrace Aneta Camova 2019