Je normální jet jednou za rok na dovolenou?
Je v pořádku mít možnost z každé výplaty něco odložit?
hrubá mzda, data za rok
2023
upadají do dluhové pasti
v důsledku nízkých nebo chybějících finančních rezerv
jsou nuceni pracovat na úkor volného času,
s negativními dopady na zdraví a rodinný život
v důsledku dlouhodobě nejisté a stresující ekonomické situace
trpí zdravotními a dalšími problémy.
Frustrace plynoucí z nejistoty a pocitu, že tyto problémy nikdo nevidí a neřeší, může vést ke ztrátě důvěry v současné politické uspořádání.
Ekonomická nejistota dopadá nerovnoměrně silně na obyvatele různých regionů. Nízká kupní síla jejich obyvatel má pak negativní dopady pro celkový rozvoj lokální ekonomiky.
Na nízké mzdy doplácí i veřejné rozpočty, ze kterých se u nejchudších skupin obyvatel kompenzují nízké mzdy prostřednictvím sociálních transferů.
Jde o výdaje za nákup potravin podle výživových doporučení. Dospělý pracující by měl mít kromě toho možnost stravování (obědů) v závodních nebo veřejných restauracích.
Zahrnuje náklady za nájemné v bytě o přiměřené ploše včetně služeb a energií. Dvě částky reflektují rozdíly v cenách bydlení v Praze a ostatních městech v ČR. Pro plátce hypoték či vlastníky se počítá s totožnými měsíčními náklady.
Jde o výdaje na oblečení a obuv.
Zahrnuje náklady spojené s dojížďkou za prací, do školy a k obstarání běžných potřeb (nákupy, lékař) a výdaje na pořízení a provoz dopravních prostředků (automobil, motocykl, jízdní kolo).
Jde o výdaje za mobilní tarif, pevné připojení k internetu a koncesionářské poplatky.
Jedná se o výdaje za hygienické potřeby a náklady spojené se zdravím.
Zahrnuje náklady na průběžné vzdělávání, volnočasové aktivity (kulturní akce, sport, dětský kroužek…) a tuzemskou dovolenou.
Jde o poměrnou část měsíčního příjmu odloženou stranou pro případ nečekaných výdajů nebo výpadků příjmu, o úspory na důchod a platbu dalších pojištění.
Anna, pečovatelka
Pečovatelka Anna žije s dvěma dospívajícími dětmi v Praze, její manžel je chemik. Podstatnou část jejich společných příjmů vždy obratem odevzdají bance na splátku hypotéky, další tisíce spolknou dětské kroužky, školné a internet, a tak na potraviny a další běžný provoz už nezbyde moc. Auto nemají a chytré mobily také ne, dovolenou řeší zdarma u babičky na chatě. S manželem si oba nosí do práce obědy z domova a na konci měsíce z výplaty neuspoří stejně vůbec nic. Pokud rodinu potká nečekaný výdaj, je to vždycky trochu průšvih. Třeba když všichni najednou potřebují zubaře, vyjde to na několik tisíc. „Zaplatíme to, ale musíme to stáhnout z jídla nebo si odpustit boty,“ říká Anna. Matka musela nedávno dětem odepřít očkování proti klíšťové encefalitidě a meningokoku.
Aleš, recepční
Aleš je zaměstnaný na recepci a současně si v kombinované formě dodělává vysokou školu. Kvůli studiu už nemá sílu ani čas na další přivýdělky, aspoň ale každé dva týdny daruje krevní plazmu. Má z toho už jizvy na rukách, ale jednak je rád, že může pomoci, a navíc by odměna za odběr – skoro dva tisíce korun měsíčně – v domácím rozpočtu chyběla. Ještě nedávno měl spolubydlení s více kamarády, ale loni se sestěhoval do bytu s přítelkyní a počítají každou korunu. Po dokončení školy si pracovně polepší, ale pokud budou mít dítě, během rodičovské pro změnu přijdou o část příjmu partnerky. „Teď si ze dvou výplat můžeme dovolit malé 2+kk, vůbec netuším, jak budeme bydlení jednou řešit s dětmi,“ přemýšlí Aleš. „Odstěhovat se z Prahy nás neláká. Copak chceme tak moc, když bychom rádi založili rodinu ve městě, kde máme blízké lidi a kde oba pracujeme?“
Martina je zdravotní sestra. Když zůstala s dětmi sama, nebyla je schopna uživit je jen z jedné výplaty, přestože jejich otec platil alimenty – byly totiž příliš nízké. Musela tak mít tři práce a nebylo na výlety ani na dovolené, základní věci a provoz domácnosti ale utáhnout dokázala. Pokud však její děti chtěly jet na tábor nebo se něco v domácnosti pokazilo, musela jí finančně vypomáhat máma. Když jí vytrhli zub, chodila šest let bez náhrady, protože na tu už jí nezbývalo a na žádné sociální dávky neměli nárok. „Zvládli jsme to, ale děti jako by ani neměly matku. Ta byla buď v práci, běhala kolem domácnosti nebo spala“, říká s již odrostlými dětmi dnes.
Jan pracuje jako kmenový režisér velkého regionálního divadla a jako umělecký šéf nezávislé pražské scény v rozsahu dvou plných úvazků za dva platy odpovídající půl úvazku. S dvěma pracemi tedy celkem dosahuje zhruba průměrnou měsíční mzdu. Jenže vzhledem k tomu, že každá jeho práce je v jiném městě, má zároveň dvojnásobné výdaje na ubytování a cestovné. Na konci měsíce je tedy většinou stejně na nule. „Když mě potká neočekávaná finanční událost, jako je pracovní neschopnost kvůli úrazu nebo rozbitý spotřebič, tak na ni zkrátka nemám“, konstatuje.
Luboš, dělník v potravinářském průmyslu
Luboš pracuje s manželkou v Praze na nejvyšších dělnických pozicích ve svém oboru. Součástí této práce jsou noční směny, vysoká zodpovědnost, práce s penězi, nepřetržitý provoz a stres. Pro letošní rok si vyjednali navýšení mezd, a mají tedy dohromady příjem 80 000 Kč hrubého. Přesto je pro ně vyjít s těmito penězi v Praze dost obtížné. Luboš podporuje svou matku, takže stranou se mu nepodaří dát ani korunu, a to ačkoli neplatí hypotéku ani nájem, ale jen poplatky ve vlastním. Do práce dojíždí 22 let starým autem a každý čtvrt rok s ním je v servisu, protože odejde některá součástka. „Ve starém autě se už necítím bezpečně, vozím v něm celou rodinu. Tak se asi budu muset zadlužit, i když vím, jaké je to v dnešní době riziko“, přiznává.
Vendula pracuje ve státní správě na vedoucí pozici s patnáctiletou praxí, přesto pravidelně řeší, jestli si může dovolit ke konci měsíce natankovat další nádrž do auta, nebo jestli jí před výplatou zbydou peníze na poslední víkendový nákup jídla. „Ekonomická situace mi nedovoluje v poklidu řešit mé zdravotní problémy, protože i sebekratší doba čerpání nemocenské je výrazným zásahem do příjmů, a vzhledem k zákazu podnikání pro státní zaměstnance nemám moc šancí vykrýt to jinými příjmy“, říká. Má nastavené dostatečně vysoké pravidelné zálohy za teplo a elektřinu, aby v žádném případě nedoplácela, přeplatky každý rok používala na úhradu dovolené. Teď se obává, že letos si ji už nebude moci dovolit. Hrozí se nenadálých situací, třeba toho, že nebude schopná delší dobu pracovat. „Jsem na to sice pojištěná, stačí ale třeba onemocnět z jiného důvodu, než který uzná pojišťovna, a jsem nahraná“. Uvědomuje si sice, že oproti stále se zhoršující situaci čím dál většího počtu lidí je na tom s vlastním bytem ještě relativně dobře. „Zároveň si ale opravdu nemyslím, že bych jako vysokoškolsky vzdělaná odbornice s dlouholetou praxí, bohatými zkušenostmi a vysokou pracovní angažovaností měla svou energii a elán věnovat řešení existenčních problémů“, konstatuje.
Na Minimální důstojnou mzdu nedosáhnou nejen lidé s nízkou kvalifikací, ale ani lidé s vyšším vzděláním. Třeba řadoví úředníci a úřednice na radnicích, pracovníci v sociálních službách, ale také vysokoškolští učitelé a učitelky, divadelníci nebo filharmonici.
Přechod na vyučování přes internet ukázal, jak důležité je připojení k internetu, případně dostatečné rezervy, aby šlo řešit situaci, kdy je potřeba další počítač, protože se vyučuje přes internet. Když se zaváděla online výuka, vláda očekávala, že počítače všichni mají. To přesně ukazuje, jak vylučující může být, když nemáte něco, co je to vnímáno jako standard.
Často slýcháme o důležitosti takzvané finanční gramotnosti, která by měla zamezit tomu, že si lidé budou brát nevýhodné půjčky nebo v nejhorším případě končit v exekucích. Je to určitě potřebná věc, jenže před všechny ty užitečné poučky je třeba předsunout, že nejdřív je zapotřebí mít dostatečnou sumu peněz, která pak rozvážnému hospodaření podléhá.
Nejčernější scénář vypadá tak, že vám přijde složenka na energie a vy na to nebudete mít. To je to hlavní riziko. Náklady rostou bez vztahu k vašim příjmům a vytváří tlak zvláště na lidi, kteří jsou pod úrovní Minimální důstojné mzdy. Pro ně je to existenční riziko, které když není řešeno nějakou pomocí, tak si s tou situací prostě nemohou poradit.
Velká část společnosti tak navzdory tomu, že pracuje na plný úvazek, obtížně pokrývá běžné výdaje. To se podepisuje jak na jednotlivcích a jejich zdraví, vztazích či vzdělání dětí, tak na prosperitě, odolnosti a soudržnosti společnosti jako celku.
Žádný z indikátorů typu průměrné hrubé mzdy či minimální mzdy neříká nic o tom, jak se z těch peněz dá vyžít, málokdy se ta čísla totiž uvádí do kontextu. Konkrétně třeba v rámci debat o zvýšení minimální mzdy lze málokdy zaznamenat otázku, zda se s tímhle obnosem peněz vůbec dá vyžít.
Minimální mzda je výsledkem politického vyjednávání mezi odbory, zaměstnavateli a státem. Minimální důstojná mzda se oproti tomu snaží vyčíslit, kolik by pracující museli vydělávat, aby byli schopni pokrýt výdaje, které jim zajistí základní materiální standard.
O podobné vyčíslení výše mezd v závislosti na výši výdajů se snaží již mnohde v zahraničí.
Pro potřeby výpočtu bylo nezbytné určit, co je u každé zmíněné výdajové kategorie základní standard, cílem nicméně není předepisovat, co by si lidé přesně ze mzdy měli či neměli pořizovat. Jde o to určit základní finanční rámec, kterým by měl jedinec, respektive domácnost disponovat. Je na každé domácnosti, za co mzdu ve výsledku utrácí.
Nezpochybňujeme, že někteří zaměstnavatelé skutečně mohou mít pádné důvody pro to, že nemohou platit vyšší mzdy. Nízké mzdy jsou koneckonců také důsledkem odpovídajícího nastavení celé ekonomiky. Nástroj minimální důstojné mzdy je tak také příspěvkem o debaty o tom, že ke zvyšování mezd na důstojnou úroveň bude potřeba i strukturálních reforem.
Ke kvalitnímu a naplněnému životu je jistě třeba víc než pouze důstojná výše příjmů – jde také například o zdraví a kvalitu vztahů či prostředí, ve kterém člověk žije.
Přesto hraje materiální otázka v současné společnosti centrální roli a může mít nepřímý vliv i na ostatní zmíněné aspekty kvalitního života – to když kvůli finanční tísni nezbývá na zdravé potraviny nebo zdravotní prevenci či když je napjatý rodinný rozpočet důvodem partnerských hádek.
Minimální mzdou nedefinujeme, co je důstojný život, ale upozorňujeme na určitou úroveň materiálního zabezpečení, která je pro pocit rovnocenného postavení ve společnosti podstatná.
V praxi mohou mít lidé různé možnosti a strategie jak nízké příjmy kompenzovat.
Někteří mají vlastní bydlení, což výrazně snižuje náklady. Nebo jde o domácnosti, kde má jeden z partnerů, častěji muž, vyšší příjem. Jindy mohou lidé ulevovat rodinnému rozpočtu například samozásobitelstvím. Další strategie ale mohou mít velmi negativní dopady, jako nutnost mít více zaměstnání nebo pracovat vysoké přesčasy. Problematická může být i ekonomická závislost na partnerovi, která v důsledku nízkých mezd vzniká.
Cílem není zavedení vypočítané částky např. jako garantované minimální mzdy. Má sloužit jako argument do diskuze o výši mezd a dávek, případně jako dlouhodobý cíl, ke kterému se bude česká společnost různými cestami přibližovat. Může také sehrát roli jako argument pro zaměstnance, odbory i zaměstnavatele při vyjednávání o mzdách a platech.
Vypočítaná částka představuje v mnoha ohledech skutečně pouze minimum u zcela běžných výdajů.
Nejsou v ní započítány jakékoli vyšší nároky. Nepočítá se ani s individuálními zvláštními potřebami či záhodnou udržitelnou, kvalitní či lokální spotřebou. Částka tedy v žádném případě nemá sloužit jako strop pro mzdové požadavky.
Výpočet i odůvodnění jsou k dispozici všem, kteří se výší mezd v Česku zabývají, aby se MDM vžila jako hojně využívaný nástroj a argument. Expertní platforma částku každý rok aktualizuje podle toho, jak se mění výše zohledněných výdajů, a to vždy v průběhu ca. prvního čtvrtletí roku za rok předchozí, v závislosti na termínu zveřejnění dat, která jsou k propočtu potřeba.
Minimální důstojná mzda © 2024 od Platformy pro Minimální důstojnou mzdu je licencována pod CC BY-NC 4.0 | Poskytovatel webu NaZemi.cz | kód a ilustrace Aneta Camova a Jakub Hanuš
